Mnoha lidem už tzv. jebe a nemohou se dočkat, až bude konec toho všeho a až nebudou muset mít strach z virů. Jaroslav Dušek v rozhovoru o dnešní situaci (tedy v jednom z rozhovorů, které jsou na youtube) o tom hezky mluví. Nikoho nenapadá, nemluví o tom jak se to mohlo stát a kdo s tím přišel - tedy nemluví o tom přímo, ale hezky nepřímo a hlavně, co se mi vždy na Jardovi Duškovi líbilo, on to umí říct. Já jsem zde již napsal spoustu svých myšlenek, ale nikdy bych nedokázal to, co on. V situaci, kdy nám dělají media opravdu strach, předhání se se zprávami, které si velice často odporují, a které nás tedy ještě více usadí do strachu, protože pak už vůbec nevíme, co je vlastně pravda a kam to vlastně spěje. Jaroslav Dušek říká, že to je jistě zajímavé, co se děje. On nemá strach z viru, jak říká a to je to, co by nám měli říkat i politici a ne nás stále strašit a nařizovat roušky pro každého a na druhé straně povolit sportoviště, kde rouška není povinná a kolem chodí lidé s rouškou a vedle chrchlají zpocení fotbalisté bez roušky. 

Mně to zpočátku hodně vadilo, když jsem slyšel ta různá nařízení a jak jsou často nepromyšlená, jako bylo nařízení roušky v autě, kdy pro řidiče nemusela být a když jel s manželkou, tak ji museli mít oba. Jaký nesmysl. Nikdo se nad tím nepozastavil, ani právníci, kteří to nařízení pak formulovali. No a mě to strašně vadilo, když jsem si uvědomil, co nám vládně za lidi. Musel jsem založit tyto stránky, abych se z toho vždy jaksi veřejně vypsal, jako kdybych se třeba v hospodě vypovídal, nebo někde na návštěvě u někoho a zavalil ho tím, jak jsem naštvaný. Když jsem si ale poslechl Jaroslava Duška, pochopil jsem, jak si tím škodím, i když se z toho vypíšu, stejně něco ve mně zůstane a oslabuje to mou imunitu. 

Mám zcela stejné názory na život, na planetu, na moudrosti o kterých Jarda mluví, ale stále ještě pokulhávám a nechávám se strhnout ke kritice. Přitom jsem za tuhle situaci vlastně vděčný, ne pro to, že umírá mnoho lidí a příbuzní je nesmí ani vyprovodit z tohoto světa. Nevím jak je to nyní v ČR, ale tady v Italii, kde pobývám, to tak je. Je hodně těch, kteří zemřeli za posledních 6 týdnů, ale bohužel bude mnoho těch, kteří zemřou ne na virus, ale na strach, jako třeba teď jsem četl o smrti pana Vančury, který zemřel asi zbytečně právě kvůli strachu z koronaviru. Navíc i lékař z Brna hovoří o tom, že právě tento strach, který nám byl vštěpen, může způsobit více mrtvých, než způsobí virus. 

Četl jsem také prognózu o tom, že k 1. mají bude 355 mrtvých v ČR. Jak může někdo napsat takovou hovadinu, kterou nemůže nikdo vědět a jestli to někdo opravdu ví, tak je to bytost, která by jistě prognózy nezveřejňovala a nechala by si to pro sebe, protože by i věděla, jak to vše dopadne a proč se to děje. Nebo to, že už nás straší, že druhá vlna bude ještě horší. Pak někdo napsal, že v létě vir zmizí, ale až budeme zase u kamen, tak zase zaútočí. 

Může mi někdo vysvětlit, kam se ten vir schová přes léto, aby nás v zimě opět zdecimoval? Bude někde na Sázavě, nebo u Vltavy, nebo si zajede někam za hranice a pak se vrátí? Kdyby nám raději opravdu vědci jednou vysvětlili, jak se vir šíří, kde je rozdíl mezi chřipkou A, která je pro starší lidi prý hodně nebezpečná a proč v chřipkovém období mohu jít do restaurace a nyní ne? 

Já si osobně opravdu nestěžuji, já díkybohu žiji stále tak, jako jsem žil předtím. Jediné co mi schází, jsou procházky po pláži, protože tady v Itálii je pro všechny domácí vězení a na pláž, i když to mám kousek, je pouze pod pokutou. Právě nyní, kdy jsou pláže ještě bez turistů se mi procházky vždy moc líbily, ale protože nechci zbytečně platit pokutu a ukazovat lidem, že ignoruji nařízení, tak jsem v zahradě, kde je stále dost práce, nebo jdu se psem kolem domu, to se smí. Jinak si říkáme s manželkou, že kdyby nebyli ti mrtví a mladí se mohli vídávat normálně, tak že pro nás by to mohlo trvat ještě nějaký měsíc. Kdybych mohl chodit k moři a do hor, které máme také za humny, tak ať ta omezení klidně ještě vydrží, ať se planeta trochu vzpamatuje. Už jsme jí drželi dlouho hlavu pod vodou, tak ať se může zhluboka nadýchnout, než ji začneme zase topit. Asi to není náhoda, že jde lidem nyní po plících, které my jí ničíme léta a nikdo není ochoten kácení pralesa zastavit. 

Asi zchudne střední vrstva a ta chudá bude možná o malinko chudší, ale ta bohatá, tak vyjde z této krize ještě bohatší. To nám ukazují pohyby na burzách. Tan, kdo se o to trochu zajímá, ten mi to jistě potvrdí. Není jich sice moc, těch, co hýbají ekonomikou, ale i těch málo stačí na to, aby to se střední vrstvou zahýbalo. Ti, co se tehdy při krachu ekonomiky mezi 1. a 2. světovou válkou zasebevraždili, nebyli ti opravdu bohatí, většinou to byli ti, co měli bohatství na dluh. Ale ať zchudne nebo se zabije vlastní rukou ten nebo ten, to pro vesmír nehraje roli. Vesmír nám dává znamení, kterým bychom se měli naučit naslouchat a pak bychom poznali, že není na této planetě, nebýt těch znamení, nic ale vůbec nic špatně. Naše planeta zrovna tak, jako naše tělo, nebo tělo jiného živého tvora, je tak dokonalá, že nikdo z nás smrtelníků nemůže nic dokonalejšího odhalit. Možná po smrti poznáme, že jsme byli úplně mimo, že jsme propásli jeden život, že jsme měli jedinečnou šanci, poznat věci, které se právě za našeho fyzického bytí na planetě staly a děly a poznáme možná, že už dnešní přítomnost nikdy nebudeme moct zakusit na vlastní kůži a to nás třeba trochu po návratu domů zamrzí. 

Je to jako když pojedeme na dovolenou, na kterou se těšíme a již cestou tam se začneme hádat s manželkou, děti v autě nás budou štvát a my když dorazíme na místo budeme vystresovaní z 12 hodinové cesty a nebudeme třeba ani schopni být spokojeni s ubytováním, protože v nás bude stres, který nám nedovolí se radovat. No a jak víme, tak na planetě existuje jakási přitažlivá síla, která je ovládána našimi myšlenkami a když máme negativní myšlenky, přitahujeme negativní věci na sebe. Pak se může stát, že dva týdny sice jsme na dovolené, ale nejsme přítomni. Pouze náš mobil fotí, co mu nakážeme a pak když se vrátíme z dovolené domů a dostaneme se do starých dobrých kolejí, kde je vše nalinkováno  - práce, TV, spánek, práce, TV, spánek …….., tak když si najdeme mezi prací, TV a spánkem chvilku na prohlížení fotek z dovolené, tak si říkáme to bylo tak moc hezké, škoda, že to tak uteklo a že jsme si to tak neužili. 

Jsme tu jako na dovolené, jsme tu proto, abychom zažili něco, co jako duše bez těla nemůžeme zažít. Jde o to opravdové fyzické poznání. Nebojte se viru, nebojte se, že umřete, protože jestli máte umřít umřete tak i tak. Ještě není člověka, který by nám dokázal, že pro nás existuje možnost fyzické nesmrtelnosti. Smrt je stejná jako narození, pro vesmír to má stejný význam. Smrt je důležitá proto, abychom se mohli rodit a poznávat svět. Jestli tedy zemřete dřív, než si myslíte, že byste měli zemřít, tak vězte, že to tak mělo být. Není zbytečné smrti. Nic na této planetě není zbytečné. Všechno má nějaký význam. který my ale často neznáme. 

Je jasné, že nechceme zemřít, líbí-li se nám život. Nechceme opustit nic, co jsme si přivlastnili v tomhle životě. No a proto my máme strach ze smrti, protože se nechceme vzdát toho, co máme. Nebyli jsme vychováni s tím, že na tomto světě není nic, co by nám patřilo, není to ani náš vlastní život. My jsme ale mistři v přivlastňování si něčeho, co není naše. Nemyslím teď na pana Klause, který si přivlastnil plnicí pero nebo na politickou stranu, která hlásí "země je naše", to nemyslím, to jsou úlety, které se dají i omluvit, ale to, co já myslím, je už tak zakořeněné v nás, že si to snad předáváme v genech to přivlastňování. 

Moje dítě, moje manželka, můj dům, moje zdraví, moje auto, moje zahrada, moje dovolená, moje cukrárna ….. vidíte, kolik je toho vašeho, co si nějak "přivlastňujete"?  No a pak je jasně těžké se se vším přivlastněným náhle rozloučit. Myslím, že nemáme strach ani tak ze smrti, protože smrt nebolí. Bolí možná tělo před smrtí, ale smrt jako taková přijde bezbolestně a rozdělí duši od těla a je to. Duše odejde zpět domů a tělo zůstane na zemi. Kdybychom byli od malička připravováni na smrt, která by nebyla bubákem, ale odjezdem z dovolené, tak si myslím, že by nebylo ani tolik starých lidí upoutaných na vozík nebo připojených na přístroje, které je udržují při "životě". Je to ale ještě opravdu život?

Možná nám Jarda Dušek pomůže. Zaposlouchejte se do jeho slov v různých videích na youtube. Ne všechna jsou převratná, ale všechna jsou zábavná a užitečná. Poslechněte si člověka, který 29 let nemusel spolknout žádný medikament, který sám se sebou dělá různé experimenty, aby se lépe poznal a aby nemusel při návratu domů říct, to jsem to na té planetě zbabral. 

Nemějte strach z koronaviru, je to zbytečné. Když se do vás dostane a dostane se třeba až do vaší buňky a tam se rozmnoží a buňku roztrhne a začne napadat další buňky, tak strachem si pouze ublížíte. Věřte svému tělu, věřte své imunitě. To nevylučuje, že nepůjdete k doktorovi, ale věřte, že to zvládnete stejně, jako už to zvládli tisíce před vámi. Je to podobné, jako když jedete autem na dovolenou. Víte kolik lidí zemře na silnicích? Mnohem více než na koronavirus, ale vy si věříte, věříte že jste dobrý řidič/ka a že vám se nic nestane a proto klidně autem jedete a nenapadne vás, že byste měli mít obrovský strach, protože každý den zemře mnoho lidí na silnicích. Další tisíce pak zemřou na HIV, na hlad, na kouření, na znečištěné ovzduší … Jsou desetitisíce denně těch, kteří zemřou, aby se ještě více nových mohlo narodit. Nebojte se toho koloběhu, který na planetě vlastně existuje již miliardy let a je stále stejný. Opatrujte si hlavně svou duši a děkujte buňkám, že se zde pro vás sedřou, abyste si mohli užívat těch krás na zemi. Pan Henry Ford jednou řekl: „Jestliže věříte, že něco dokážete, nebo jestliže věříte, že ne, tak máte v obou případech pravdu.“ 

https://www.youtube.com/watch?v=m_dUD1kGYz8   a jiné